Zdravím,

 nejprve beze slov... Pár fotek od narození po současnost...   :-)

Kdo mě chce lépe poznat, zde je pár informací k mé osůbce:

- u lidí si vážím chování, ne titulů
- ráda pozoruji lidi a učím se z jejich zkušeností
- na všem co mě v životě potká hledám pozitiva
- vážím si upřímnosti a čestného jednání
- ač optimista, když píši, většinou tím léčím chmury...

A něco málo z mé tvorby:

Křičet, že je pozdě honit čas, že slunce vyšlo zas a stihnuto nic není.
Snad člověk nezavděčí se těm všem, jimiž bývá často unesen, do prázdnoty, ticha tmy... Moc neznám slova jediná, je v tom ta milá příčina, že nezatrpknu, budu lítat a nechám bolest v koutě zmítat...
Vždyť řvi, ale nikdo neuslyší slova Tvá, budeš jak bludná ovce zmatená, pak škrábej ale pamatuj, že sbíráš pouze dluh ten svůj a rozerveš jen vlastní rány, ty do nichž padá sůl, ta sůl nám padá z očí, jak svět se divně točí.
A na konci té poutě dlouhé budeš stát a vzhlížet dál, a jako by ses náhle bál? Vždyť nemáš čeho blázne, život není slůvko prázdné. Překroč vlastní stín a vejdi do dějin - třeba jen svých a vzdálených o to krásnějších a tajemnějších, než mnohým lidem jeví se. Jen prvním krůčkem začni, pak se druhým, třetím der a ucítíš tu lehkost i když krvavé stopy zůstanou... Ta krev je daň - za svobodu, kterou jsi našel ....

Darujte mi úsměv - to je největší pocta, která se člověku může dostat, pokud je míněn upřímně.
Darujte mi dar společné řeči - jen tak můžeme poznat, jací ve skutečnosti jsme.
Darujte mi svou úctu - a já oplatím Vám stejným.
Otevřete své srdce a já Vám nastavím svou dlaň.
Hledejte jiskřičky života a porozumění.
Dívejte se zavřenými víčky, jen tak dokážete rozeznat lidi. Vždyť jen ten, kdo nevidí na člověku pouze šaty, ale vidí lidskou bytost, ten, jenž vidí charakter a ne jen diplom dokáže otevřít svou mysl a upřímně se smát...

Mám výsadu králů,    Tiše jen a čistě zas, ten dar, co se neprodá,   políbí mě na rty mráz, znám tisíce sálů,   jak heboučká peřinka, bez koberců,   sníh na čelo zacinká. bez cihel,     léta chátral,   Podzim tiše vládu skládá, tiše plakal,   přijde zima zase mladá, svobodu lákal.   roztáhne své perutě, obejme Tě tiše jako stín, Jdi za myslí tichou, a padne na Tě divný splín. co bolesti nepřidá   a slepou závist Pak u kamen dobře zas, trpět nech, když začíná ten krásný čas, odpovídej na otázky, čas vánoční a radovánky, bez zášti je čas vytáhnout ven i sáňky, a bez nadsázky a na Nový rok předsevzetí, s rozumem svým. jak ten čas nám rychle letí......?    Tak v srdci mějme jenom dobré, zlého přeci bylo dost,   já přeji Vám jen tichým slovem,   ať vše se v dobré obrátí, Zpívají Ti requiem,   ať stesk a bolest způsobená, přesto - žijem - nežijem   se z nás rychle jen vytratí.  krásné temné ádié...       A až se jednou sejdeme V koutě leží svatozář,   a povíme si novinky, spadla, když jsi ztratil tvář,   tak  můžeme i tichým slovem černé zasněžené blues.   vyprávět si vzpomínky.   Kam se poděl vzácný vkus?       Já děkuji Vám všem, Slova Ti z pusy jen planou,   co byly mou oporou, už nesetkáš se s tou pannou,   teď skládám pero, už jsi se zahrabal do listí,   básní bylo dost, snad se Ti paměť zas vyčistí.   byla jsem pro Vás   tichý, chvilkový host.        A snad si jednou vzpomenete,   na mé verše   co jsem psala,   a že jsem i já Vám,   na pár minut   nitku života psala.... :-)